zdrávasy nepomohou až vkročíš ladnou nohou v noční čerň vesmíru v nočníku budeš tonout teprv tam za oponou hladiny zříš víru ve víru galaxií kde bozi sprostě pijí na dráze mléčné likéry z vaječníků prýští jim z konečníků na nebe věčné jež chladně orámují— zatímco onanují— mramorem porcelánu jen odvážní se zhostí horizont událostí překročit k ránu hledači přiopilí lacinou poesií nalijem prašivým tak tedy sami sobě hrabajíce se v hrobě vesmírem blitštivým #925755

z pasti singularity neunikneš ani ty bláhový, bláhová ať mícháš na oblohu do černi i bělobu zloba je nachová doba je zlá a bolest olivová ratolest nikterak nezmírní z očí se jen krev řine do hlíny pod vavřínem s kvílením nesmírným vyvěrá v pulsech srdce chutná na patře trpce z čela pot vánek mírný v krystaly ledu mění blíží se kuropění úprkem vesmírným přes to vše—jak je možné? nevěřícně či zbožně?— stále se usmíváme ač jinak to přec není: od chvíle narození stále jen umíráme #925760