Zatímco spala, já jsem bděl a šeptal jsem si, maje strach. Pak jsem jí víčka otevřel, abych byl blíž, až na dosah (Ruce Venušiny)

můžeš houkat jak sova nebo rapovat slova nikdo mě tak nerozbil od rónina Michajlova

non-political, nechodim volit volim jenom slova do těch vět, co tvořim

černá růže
s kapkami rosy v okvětí vytékají z plátků rukávů po těle jako šňůrky perel na havraním peří křehká průsvitná víla oděná do pláště noci temný inkoust v bledé kůži kdyby ses svlékla určitě bych viděl sépii Tvého srdce stahovat se a explodovat překvapilo mě žes hřála na dotyk čekal jsem chlad podle barvy až mrazivý ale perla byla v lastuře dobře schovaná skoro bych se bál Tě rozbalit a nerozlomit ale udělal bych to odlesky plamenů barva slunce a žár lávy nemůžou uškodit ani perle ze dna hlubiny znám ten recept #912912

historie se rýmuje pořád dokola Jaroslav Seifert – Korálové náušnice, Býti básníkem

Jaroslav Seifert — Stín, Jablko s klína

— vyrývám slova zlomenou propiskou ve světle červánků dávkou olova do spánku holčičko potěš mě ve spánku dělej to znova já potom najednou zatančím s umrlcem tetuji slova zrezivělou jehlou skrz oči do srdce #911815

když píší, vichřice rve vlasy studánkám

řekněte, co s básníky?

jak je to surové to věčné váhání plátky jsou růžové strach z neumírání

řekli ano

život je dobrodružství Seifert, Ruce Venušiny

chtěl bych mít dutou hlavu plnou světla a průvanu šeptat jen jedno slovo a poslouchat ozvěnu ale je to jen sen

Jaroslav Seifert — Máchův máj, Ruce Venušiny

mood Jaroslav Seifert, Ruce Venušiny

Jaroslav Seifert – Moudrost, Na vlnách TSF, 1925 View quoted note →

jedna z nejkrásnějších knih, jakou jsem kdy četl h/t @No Good Kid

—jak to skončí, dívko z rozjezdu? —co? fragment: Jaroslav Seifert – Odjezd lodi, Na vlnách TSF, 1925

this is how we Seifertpunk

zarputilé výrazy všech lidí v ulicích dneska si nezpíváme kyselé prdele šklebící se, mračící se uhni, pospícháme povídám jim očima, koutky se culící usměj se, umíráme #911613 Jaroslav Seifert – Útěcha, Na vlnách TSF, 1925