Tak jsem přemýšlel nad tím, proč mají lidé z adopce dětí homosexuály strach a myslím si, že zdroj toho strachu je v těch lidech samotných. Tedy strach na principu, "Soudím tebe podle sebe."
Vě většině tradičních rodin a zpřátelených rodin je zvykem vyvíjet na potomstvo společenský tlak. Neustále dotěrné otázky na syna: "Tak co, už máš nevěstu?" Nebo na dceru: "Už je to holka na vdávání." Nebo „Já už ve vašem věku s mámou čekal na tebe...“
A samozřejmě takové zvyky jsou už tak zajeté, že si je vědomně vůbec nepřipouštíme jako tlak na osobu. Nicméně, když vidíme rodinu, která funguje jinak, s jinou kulturou nebo je tvořená úplně jinou strukturou, tak z takových lidí mají obavu, že bude na vychovávané děti vyvíjen společenský tlak podle homosexuálů. Nikoho ale nenapadne, že takovýto lidé ani nemusí mít takově zlozvyky vypěstované, jelikož nemají moc z čeho. Tradiční rodiny jsou ve svých zlozvycích a společenském tlaku vzájemně podporovány (je to součást společnosti, která je jen jedna) zatímco ti homosexuálové ví moc dobře, že nejsou ta tradiční část společnosti, je jim to denně připomínáno. Opravdu si nemyslím, že by hrdě tlačili na své adoptivní děti, že mají zakládat další rodiny s homosexuály. Spíše si dovedu představit, že chápou rozmanitost a budou mít spíše tendenci ty děti neusměrňovat.