Shitcoiny ne, raději knihu's avatar
Shitcoiny ne, raději knihu
blog@xpublish.ink
npub17y2z...vjmc
tady bloguje šifrant 🇨🇿 📚 potěšení z četby každodenní 🎹 audiovizuální vjemy 🖼️ ✍️ vlastní texty 🩸 do knih krvácím tady: nostr:npub1nqqe52dmxy08gktr2y337m2eh3afa3ez9aatpxt0cxl6wfcs6cfs5n9h0q
Někdo jí horce drtil dlaně a dal jí růži, zahalen v škrabošce stínu pomačkané; hodila růži do kamen. *Seifertpunks write poems.* fragmenty: J. S. — Čtenářka veršů (Ruce Venušiny, 1936) image
brýtro „V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem.“ —Čuang-c´ View quoted note →
že když k nám přijdete a když nás vaše hvězda oslní jasností, o níž se ve snu nezdá nám, synům příšeří —Victor Hugo image
**Kafkanděl** Ode mne chceš znát cestu? ptal se můj anděl strážný. Řeknu ti jenom: Nestůj! Ač zůstal v tváři vážný, cítil jsem výsměch skrytý neb v očích výraz: Vzdej to!— mu zlomyslně svítil. Ukaž, jaké jsi hrejto! Myslel jsem, jak nést břímě máš úkol, bys mi radil, a ne abys stál při mě, jenom aby ses bavil. Opět ses, hochu, spletl, sám totiž nevím, kam jdu— tak do tváře mi vmetl nejupřímnější pravdu. Že by mne zklamal nelze říci ani v nejmenším. Jest úděl být na cestě umíráním vezdejším. #908225 image
Jaroslav Seifertpunk — Koule Můj pes má jenom jednu vadu— že není fena člověka, neboli žena. Od východu až do západu slunce vítala by mne věčně nadržená. Kdyby jsi byla tak upřímně šťastná, že mne vidíš—láskou a ne za love, též bych Ti dával prvotřídně selektované hovězí maso syrové. Taky strouhané ovoce a kosti a navrch ještě trochu těch vnitřností. Vydržoval bych si Tě náležitě, měla by ses lépe než prase v žitě. Aby ses mohla mlsně olizovat, stačí jen mě radostí olizovat, když přijdu domů ze svých toulek— a potom vyprázdnit mi koule. To teda pes už nedělá mi… proto se poohlížím za ženami. #907907 image
chtěl jsem tu dát nejlepší storytellin v cs rapu, ale nenašel jsem to na yt—tak teda druhý nejlepší úsmev na tvári
vnitřnostín v těle je tma, jak kdysi jeden můj blízký přítel experimentálně ověřil, co dříve sám tvrdil jinému svému blízkému příteli v mém těle je stín. stín není temnota, jak říkal zase jiný člověk. temnota je absence světla, stín je naopak světla důkazem mé srdce je černé. pumpuje inkoust krve do oběhu tím masem, roznáší stín do všech vnitřností. vnitřnostín ten stín je krásný, i když bolí. i bolest je krásná, přestože bolí. je tak neúnosně krásná, že to břemeno nesu s takovou radostí, až pláču. dojetím, okouzlením, donucením. musím pláču s takovou vervou, že slzy vysychají ještě dřív, než vytrysknou z očí. měl bych je mít zarudlé, jak pláču čirou sůl a jak mi je dráždí kouř stínu. ale jsem zmatený kámen, který nemá oči stín dává tušit přítomnost světla. jen tak matně, neuchopitelnou temnou čirostí. světlo je totiž venku—je to každá kometa, každá hvězda, každá vesmíry vzdálená, přesto žhnoucí víc než slunce za poledne. propalují se do mého nitra a tváří se, jako by se nechumelilo každá ta polednice by měla chtít mé dítě, ale ony neví, že by je chtěly mít. je to vaše škoda, galaxie by byly mnohem zářivější. každá popelnice polykající mé černé sperma v kapesníku dáví štěstím obsah sebe samé k mým nohám. možná mají být galaxie temné kdo odejde poslední, stejně zhasne. ale do té doby budu zachytávat záři hvězd a komet, přetvářet ji do černého inkoustu své krve, řezat se o střepy snů a třísnit stránky, dokud nezezelenají #907390 (Toyen — Vidím, že má bilá stránka zezelenala, 1951) image