život je pes prej

**rónin na záletech** bušído níjakhlu- chejdovrat #904740

„Ctnosti se musí trénovat. Nikdo vám je nedá zadarmo. Máte je, nakolik podle nich žijete, nakolik je zniterňujete a nakolik se stávají vaší druhou přirozeností.“ —Tereza Matějčková o skutečnosti, že ctnosti se musí žít

loni na madeiře bylo moc pěkné, že ve funchalu připravili pouliční galerii dedikovanou přímo nám, mluvčím jednoho z nejobskurnějších jazyků drobnou chybku potom odpustíš s lehkostí v srdci

novej obzor a už zas svítá— co mě potká? která samice je ta konečná? 😏 jsem na cestách

brýtro

nic z toho, co jsem vytvořil do svých sedmdesáti, nestojí za řeč

Dějiny ve vlastním smyslu jsou přítomnost. … Historická představa o dějinách jako posloupnosti dění zabraňuje zakusit, jak dalece jsou dějiny ve vlastním bytostném smyslu stále přítomnost. Přítomností tu nemyslíme to, co se vyskytuje právě v okamžitém „teď“. Přítomnost je to, co stojí při nás, co čeká, zda a jak se tomu vystavíme, nebo se před tím uzavřeme. —Martin Heidegger, Principy myšlení, 1958

čas protéká mezi prsty zachytit lze jenom krátce okamžik podoben lásce jako lapat čaj do hrsti léta jsem sám sebe trestal když jsem svůj čas věnoval místo těch, kdo miloval mne—tomu, kdo o to nestál zůstaly jenom mlhavé vzpomínky—ve větru třásně jako když ven prýští básně v ty momenty prchavé jako milování za svítání výstřik lávy plné vášně ač to může vyznít zvláštně tak děkuji za umírání #896060

„V obyčejném životě zacházíme s řečí nuzně, protože vyjadřujeme jen vztahy povrchní. Jakmile však jde o vztahy hlubší, nastupuje jiná řeč, řeč poetická.“ —Goethe, Werke in Heidegger, Hebel — domácí přítel, 1957

Pepek dělal boží beaty už deset let zpátky třeba tahle Matysova dekadentní hymna, co má vibe nedělního odpoledne po víkendu, ze kterého si pamatuješ jenom mlhu

Alfred de Musset

pověz mi, soudruhu kamaráde proč často končívá s kudlou v zádech tvůj soudruh i se svou milou? proč děti poslušnosti učíš a proč i přesto stejně musíš poslušnost vynucovat silou? pověz mi, kamaráde soudruhu proč filosofa s inženýrem ku pluhu a negramotu na katedru pošleš? a pročpak víš líp, než vím já sám kdy vstávám, jdu srát, kdy jásám či zda mi sluší vlasy víc, nebo pleš? soudruhu kamaráde, pověz mi proč musíš ve finále pověsit každého, kdo než ty má jiný názor? máš jenom korupci a násilí jak dosáhnouti, aby úchyly jako ty měli ostatní za vzor soudruhu, ale tak to není vzorem musíš být od přirození kdo si tě za vzor vybral, je ti roven soudruzi kamarádi jako ty můžou stát vzorem jen pro kokoty uplácané bezrukými z hoven #903717

jen zírám, kam pospícháš se kochám, ty nestíháš

Musset—člověk zvířecí

vyrážim do prostoru jako Hofmann na kole

čtenářský deník 2025/1 Pao-šu — Nesmrtelnost Stephen King — O psaní Albert Einstien — Teorie relativity a jiné eseje Filip Topol — Sakramiláčku; Střepy Eva Minářová — Stylistika českého jazyka Dhruv Bansal — Bitcoin Astronomy FractalEcnrypt — The Timechain Codex Liou Cch'-sin — Toulavá země Jessica Coon — The linguistics of Arrival: Heptapods, field linguistics, and Universal Grammar John H. McWhorter — The Language Hoax: Why the World Looks the Same in Any Language Jindřich Štyrský — Emilie přichází ke mně ve snu Jindřich Štyrský — Poesie Ted Chiang — Příběhy vašeho života Michail Lermontov — Proměny démona Andrea Sedláčková — Toyen: První dáma surrealismu Jordan B. Peterson — Mapy smyslu: Architektura přesvědčení Jiří Beňovský — Philo Fiction: Historky z podsvětí filozofie Martin Heidegger — Básnicky bydlí člověk Františka Jirousová — Evoluce jako cesta k Bohu v díle Teilharda de Chardin Paul Verlaine — Slova na strunách Platón — Sókratova obhajoba Alfred de Musset — Noci Richard P. Feynman — Surely You’re Joking, Mr. Feynman! View quoted note →

já vim, ale i tak díky, zrcadlo až vyrostu, tak to i uvidíš

mír

umírání je putování mnohotvárné a proměnlivé „Jestliže promyslíme slovo *bydlet* v dostatečné šíři a bytostné hloubce, stane se pro nás pojmenováním toho, jak lidé na zemi, pod klenbou nebes putují od zrození k smrti. Je to putování mnohotvárné a proměnlivé.“ —Martin Heidegger, Hebel — domácí přítel, 1957